Naučná stezka za lilií zlatohlavou Deutsch Version

Vítáme Vás na "Naučné stezce za lilií zlatohlavou",

jejíž hlavní náplní je přiblížení chráněného území Lužických hor a památek obce Svor širokému okruhu turistů, rodin s dětmi, dětem ze základních a mateřských škol a všem návštěvníkům Svoru. Obec Svor si do svého obecního znaku zvolila právě lilii zlatohlavou, která je jednou z významných chráněných rostlin a roste na vrchu Sokolík, kam Vás naše stezka zavede. Lilie je známkou toho, že životní prostředí ve Svoru je zdravé, protože není zatíženo průmyslem. Hlavním motem naučné stezky je především seznámit Vás se zákonitostmi přírodní rovnováhy a přirozeného nekonečného boje o přežití a také s historií obce Svor. Průvodci stezkou jsou skřítci lilie zlatohlavá, včela a chřestovníček, jejichž prostřednictvím si stezku projdeme. Tyto dva druhy hmyzu byly vybrány, neboť jsou pro růst a existenci lilie zásadní. Včela obecná je pro rostliny a také lilie důležitá z hlediska přežití a dalšího rozmnožení. Má na existenci rostliny lilie pozitivní vliv. Naopak chřestovníček liliový je pro rostlinu lilie zátěží, protože mu slouží jako potrava. Tito tři skřítci tvoří dohromady příklad přírodní symbiózy a rovnováhy, která je pro zdárný životní koloběh důležitá.

Do cíle naší naučné stezky Vás dovede rozcestník s šipkou - za lilií zlatohlavou, zpět na  toto výchozí stanoviště č.1. naučné stezky se vydejte prostřednictvím rozcestníku s šipkou - ke stanovišti č.1 konec stezky.

Trochu zajímavé teorie ze svorské a rousinovské historie:

Proč Svor?

Obec Svor je poprvé písemně zmíněna jako Rigersdorf v roce 1502, ale s největší pravděpodobností existovala už dříve. Pojmenována byla zřejmě podle lokátora Rügera, ale později bylo jméno zkomoleno na Röhsdorf. Český název Svor byl oficiálně zaveden až v listopadu 1946. Základem obce byl údajně šlechtický statek a několik usedlostí, jejichž obyvatelé se vedle zemědělství živili hlavně těžbou a svážením dřeva, výrobou dřevěného uhlí, kolomazí a sazí.

Kdo nezaplatí nepojede dál!

Někteří obyvatelé obce si v 16. století vydělávali jako povozníci na staré kupecké cestě, která vedla z Německa - Žitavy přes Rumburk až do Svoru, kde se větvila. Dále pokračovala na jih do České Lípy a na východ do Cvikova a Jablonného v Podještědí. Na této cestě se právě ve Svoru vybíralo clo. Výše cla byla určena zemským sněmem a odsouhlasena panovníkem. Po roce 1753 se také začala stavět císařská silnice z Prahy do  Rumburku. Její úsek z Nového Boru do Svoru byl dokončen v roce 1806.

Je libo mouku, perlu či skleničku?

Již v roce 1612 stával v obci obilný mlýn (nedochoval se). Roku 1750 byla v lesích severně od Svoru vybudována sklárna Nová Huť, jejíž provoz se s obtížemi podařilo udržet asi do roku 1875. Roku 1790 už ve vsi stálo 138 domů a o 3 roky později postavil zdejší mlynář na horním konci obce pilu, u níž byla později zřízena i brusírna skleněných perel. Na podzim roku 1872 postavil Gustav Balle ve Svoru Sklářskou huť Tereza a v lednu 1873 v ní zahájil provoz. Roku 1881 huť převzala firma Münzel a Palme. Vedle užitkového skla se v ní vyráběly také polotovary, které zušlechťovali podomácku pracující brusiči, rytci a malíři ve Svoru, Rousínově i okolních obcích. S provozem sklárny souvisela i výroba dřevité vlny a beden k balení skleněného zboží, Od roku 1901 se dřevitá vlna vyráběla i v bývalém svorském mlýně. Sklářská huť po 2. světové válce dále vyráběla hlavně technické a svářečské sklo nebo křemenné trubice do osvětlovacích těles a definitivně byla uzavřena až v roce 2003.

Kdy se zde postavila škola, hřbitov či vodovod?

Svorský hřbitov byl založen kolem roku 1888 a sloužil i obyvatelům Rousínova. Na jaře roku 1889 došlo ve Svoru k velkému požáru, při němž do základů vyhořelo 7 domů, několik stodol a další domy byly vážně poškozeny. O 9 let později byl v obci vybudován vodovod, pojmenovaný po císaři Františku Josefovi. Už na počátku 19. století se svorské děti učili v různých soukromých domech a roku 1879 byla postavena nová školní budova (čp. 242, zelená budova).

Kolik nás tu kdysi žilo a co elektrický proud?

V roce 1900 měl Svor 213 domů a dosáhl nejvyššího počtu 1475 obyvatel. Ti se kromě zemědělství živili hlavně domácím tkaním, pletením, broušením skla a dalšími řemesly. Obec měla vlastní poštu a v roce 1914 byla připojena na elektrickou síť. Ještě v roce 1939 měl Svor s Rousínovem dohromady 1445 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina německých obyvatel vysídlena a roku 1950 už v obou vsích žilo jen 825 lidí, jejichž počet se v dalších letech stále snižoval na dnešních 690.

Co nám leží pod nohama?

Obec Svor je součástí chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Geologicky jsou Lužické hory tvořeny převážně svrchnokřídovými pískovci, jimiž v třetihorách na četných místech proniklo k povrchu žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Protože tyto sopečné horniny jsou odolnější než okolní pískovce, byly následnou erozní činností vypreparovány, čímž vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Mezi tyto typické vrchy a hory patří v okolí Svoru Klíč a Rousínovský vrch. Pískovec se v katastru obce nachází v areálu přírodního koupaliště, kde byl také těžen a používán ve stavebnictví. Ve čtvrtohorách převládala erozní činnost, při níž vznikla na  svazích vulkanických kopců často rozsáhlá suťová pole – viz suťové pole na  Klíči.